Odnulydonekonecna | Jedna

 Musím říct, že bych si přála ikonku, ale neumím ji tam nahrát. 

Asi šotek....o)

Život jde dál. Moc díky za komentáře, ani nevíte, jak mi to pomáhá. 
Můj syn, musím říct, že každá matka řekne, že má nejlepšího syna, ale já ho fakt mám.o))

Je ten nejlepší parťák na světě. Myslím, že mi hodně pomohl jen tím, že je a že podnikáme tolik spoustu věcí. Že mě neodflákne tím, že chce hrát na tabletu nebo mobilu nebo že je prostě líný. Mám to štěstí, protože doma bych se zbláznila. Přitom to mám doma hrozně ráda. Je to můj ostrov úniku, je to moje oáza, kde se cítím bezpečně. 

Poslední dobou si uvědomuji věci, který mě předtím nenapadly. Bojím a možná se i straním lidí. Které neznám. Lidi, které potkávám, znám, zdravím, jsou v pohodě. 

Všímám si najednou toho, jak lidi zestárli. Zešedivěli a jsou nemocní. Jsou utahaní dobou, prací, vztahy, možná vším. Málo se smějou. Myslím tím starší lidi. 40 a výše. Jak to? Žije se lidem dobře nebo špatně? Jsou zranění na duši? Zklamaní ze života? 

Já mám život hrozně ráda. Já jsem zklamaná jen z něj. Z trápení, bolesti, z plakání to přechází k naštvanosti, jak mi to mohl udělat. Jak upřednostnil svoje štěstí před tím naším. Že s tím najednou nechtěl nic dělat. Protože je to dřina!!! Zatím co někde jinde, ty začátky - poznávání je vždycky krása. Jeden se pro druhýho přetrhne, sex je nádherný a lidi si dělají ty maličkosti, který potěší. 

Ale minulost, lidi z minulosti furt dál žijou. Jsou utrápení tím, že je někdo zklamal, někdo ublížil, někdo jim dal ránu do srdce. 

Sliby. Nejhorší jsou sliby. 

Ne, nejhorší je hlava. Chemie! Jakmile neovládáme chemii v těle, jsme ztraceni. 

Koupila jsem si bylinkový prášky na nervy a zklidnění. Brala jsem je..

Mám předepsaný prášky na spaní a lexaurin. Mám někde Neurol. Bojím se těch prášků. Ne kvůli sobě, ale kvůli ztrátě k mému nejmilovanějšímu. Synovi. 

V pondělí jsem si vzala čtvrtku lexuarinu...bylo mi v práci krásně. Trošku mě to hodilo jinam. Vzala jsem si čtvrtku i v uterý. Už to nebylo takové...Spíš jsem to vnímala negativně. 

Dneska ještě nic...Chci jít cvičit. Dát si hodně do těla. Umordovat se. Takže dnes bez prášku. 

Prosím, jestli jste něco užívali, jak to na vás působilo? Pomohly? A jak jste přestali?