Dva

 Stále nemám v hlavě přehozeno, že jsme sami. Ještě jsem si na to nezvykla. Myslím, že dva a půl měsíce není dostatečná doba a že mi to bude trvat roky. 

Jsou dny, kdy to cítím jako pozitivum, kdy si libuji v tom, jak žijeme a kdy je moje hlava nastavena tak, že mi říká, proč to vlastně nešlo. 

Pak jsou dny, kdy se mi ozve srdce a já ho asi měla opravdu moc ráda. Kdyby ne, asi neopustím minulý vztah. 

Ale pak si zase říkám, že je tolik věcí, co jsem neviděla, kvůli kterým bych to neudělala. Moje hlava ještě neumí všechno pojmout, ale střípky už tam mám. 

Až to pochopím, bude líp. Jenže je tolik věcí, které mi to připomínají a je tolik závisti /ano, závisti/, která mi to kazí. Abyste mě pochopili...Ve vztahu si vyďobáváte ty přijemnosti, který vám ten vztah dělají lepším a to mi teď chybí. Jak by taky ne. A moje hlava furt dává do popředí tohle místo toho, aby mi říkala, proč jsem byla nešťastná. 

Nechápu proč. 

Kdybych mohla vrátit čas, nikdy bych s ním nechtěla být. To vím jistě. Zůstala bych ve vztahu a myslím, že O by mi nikdy neudělal to, co F. Žili bychom si asi dobře, protože O je osobnost. Zatím co F je submisivní. Proč jsem to neviděla od začátku? Tyhle typy fakt nemám ráda. No nic...

Tento týden jsem si vzala lexuarin. Jeden...Po čtvrtičkách....Minimálně. Čtvrtku, pak den nic, čtvrtku, no prostě, jak jsem potřebovala. První den dobrý, nálada dobrá. Druhý den už to nebylo takové a třetí den jsem měla hnusný sen, že biju svého syna a nebylo mi z toho dobře...

Včera jsem napsala O sms....

Včera jsem napsala F sms...

Oba na mě prdí...což se nedivím. Nejsem žena jejich života. Oba jsem zklamala. 

Je to ve mně a bude mi trvat dlouho, než si na to zvyknu a než se postavím na nohy...abyych alespoň já se sebou byla spokojená..

Ale musím to udělat sama...

jen...nemám tolik času....